KNIHKUPECTVÍ COMENIUS

Své poslední dílo Odpověď na Jóba sepsal C. G. Jung roku 1952, devět
let před svou smrtí. Tento významný text je psychologickým výkladem biblického
příběhu o Bohem zkoušeném muži, který Jung považoval za „milník v dlouhém
historickém vývoji božského dramatu“. Jung nemíní zkoumat text jako racionální
teolog, ale pojímá jej jako dílo osobní, v němž ke slovu přichází vlastní
emocionalita, subjektivní pocity čtenáře. Na podkladě Knihy Jób se tehdy již
slavný analytický psycholog snaží vypořádat se základními náboženskými otázkami,
hledá odpověď na problém lidského utrpení, zkoumá vývoj samotného Boha, přesněji
naší představy o něm: Jahve je mu symbolem nevědomí, je dobrem i zlem, Bohem
milováníhodným i strašlivým, neomezeným božstvím bez sebereflexe. Celý další
proces stvoření, na němž se Jahve podílí se svou družkou Sofií – božskou
Moudrostí, již potom vymění za Izrael, a následného Vtělení je procesem
transformace božství, resp. lidského vědomí. I když podle Junga jsou Bůh
a nevědomí hraniční, dále nedefinovatelné pojmy, jejichž vztah nelze s úplností
vyčerpat, zřejmé je přinejmenším to, že obraz Boha nelze oddělit od jednoho
z obsahu nevědomí, totiž od archetypu bytostného Já (Selbst).